Všechny substance, které byly stvořeny a existují ve vesmíru, bez ohledu na jejich stupeň mentální jemnosti nebo materiální hustoty, jsou složeny ze tří principů alchymistů. Pokud člověk má správnou znalost tohoto umění, může matérii otevřít, takže se tyto principy vyjádří ve hmotné formě.
O třech principech alchymistů toho bylo již mnoho napsáno. Přesto se mi zdá, že neproniknutelná mlha, která obklopuje tyto tři principy, je dnes hustá stejně, jako byla kdykoli předtím. Je to nepochybně způsobeno tím, že mnoho alchymistů (mě nevyjímaje, jak uvidíte) užívá při jejich popisu symbolismu a alegorie. Je velmi obtížnou věcí snažit se popsat něco, co přesahuje slova a člověk to poznává více cítěním než myšlením. Nesmíte se také nechat svést zřejmou snadností tohoto problému, když je vám řečeno, že tyto tři principy jsou těmito nebo oněmi věcmi. Zdá se mi, že staří schválně užívali takovýchto mlhavých výroků, míněných jako zámky nebo pasti, které by zavřely mysl v určitém způsobu uvažování. Původní metoda vyučování spočívala v soustředění mysli na symboly, dokud v ní nevyklíčilo psychické semeno a nepřineslo ovoce realizace.
Pro začínajícího alchymistu je bez přehánění velmi obtížné zformovat si pevný, plastický obraz těchto tří sil ve své mysli. Mohu jen doufat, že moje podání pomůže aspirujícímu alchymistovi a neuvrhne ho do úplného zmatku. Dovolte mi proto říci hned na počátku, že mé podání tří principů se zcela liší od podání jiných moderních autorů pojednávajících o rostlinné alchymii. Mnoho současných studentů se podiví, co se stalo s jejich známými, ne-li milovanými - etylalkoholem, prchavými esenciálními oleji a vodou rozpustnými solemi. Klidně zůstaňte ujištěni, že to jsou nejvíce užívané látky v rostlinné alchymii. Já je pouze stavím tam, kde vím, že je jejich opravdová a správná role. Etylalkohol, prchavé esenciální oleje a vodou rozpustné soli získané z rostlin jsou ve skutečnosti pouze nositeli těchto principů. Tyto substance by bylo vlastně ve skutečnosti daleko správnější zařazovat do říše čtyř elementů, spíše než je považovat za naše tři principy.
V alchymii jsou těmto třem principům dávána jména Tělo, Duše a Duch
nebo také Sůl, Síra a Merkur. Většině rozumně uvažujících lidí pravděpodobně
dojde, že rtuť, sůl kamenná a síra nejsou třemi základními stavebními kameny
života nebo předchůdci zlata. Místo toho by měl člověk použít analogie,
aby mu vyjevily tajemství, která touží rozluštit. Tím, že prozkoumáme fyzické
a mytologické pozadí těchto jmen a dokonce i grafické symboly, které jsou
užívány jako zástupci tří principů, můžeme získat mnoho vhledu do jejich
skutečného významu.
Merkur
Symbolem Merkura je kosmické lůno, ze kterého se klube kříž čtyř elementů stvoření. Nad toto lůno se pozvedá částečná forma věcí, jejich rysy nejsou ještě určeny.
Pro alchymisty je tato substance tekutinou ve Svatém Grálu. Říká se, že bez této substance nemůže alchymistova práce začít nebo být dovedena k dokonalému konci. Tento výrok je všeobecně považován za tvrzení, které platí pouze pro minerální práce. Zkušenost mě však poučila, že tento výrok je také pravdivý pro práce s rostlinami a zvířaty. Každý, kdo přečetl nějaké alchymistické spisy, si uvědomí, že přesný návod, jak získat nebo připravit Merkur filosofů, nebyl nikdy napsán. To nejlepší, v co můžete doufat, je být schopen sestavit k sobě útržky pokynů, které nám zanechali někdejší adepti. K této hádance se přidává skutečnost, že alchymisté popisovali svého Merkura s použitím všech druhů jmen a fyzikálních charakteristik.
V lexikonu alchymie od Martina Rulanda můžeme najít legie jmen, která mají popisovat Merkura filosofů. Některá z nich jsou: Nebeská voda, Aqua Vitae, Voda Chaosu, Voda moudrých, Májová rosa, Alkahest, Med, Ocet a Azoth.
V Triumfálním vozu Antimonu od Basila Valentina se o Merkuru říká: “...Tento první princip je pouhým výparem extrahovaným z elementární země pomocí nebeských planet, a poté rozděleným sidereální destilací makrokosmu. Tento horký nebeský vliv klesá z výše do věcí, které jsou dole...”
Ve spise Collectanea Chemica říká Eirenaeus Philaletha: “Filosofové tuto matérii často popisují. Sendivogius ji nazývá nebeskou vodou, ne vodou obecnou, ale téměř vodou dešťovou. Když ji Hermes nazývá ptákem bez křídel, čímž zdůrazňuje její prchavou povahu, je to dobrý popis. Když říká, že Slunce je jeho otec a Měsíc jeho matka, ukazuje, že vzniká vlivem tepla na vlhkost. Když říká Vítr to nosí ve svém břiše, míní tím pouze, že vzduch je jeho nádobou. Když vás ujišťuje, že co je uvnitř, je stejné jako to, co je vně, učí, že ten samý výpar na povrchu země se dostává do kapek deště a rosy, a jsou jím vyživovány všechny věci v rostlinné, živočišné i minerální říši. Toto je, co filosofové nazývají svým Merkurem a potvrzují, že to může být nalezeno ve všech věcech, jak tomu také opravdu je.”
Avšak kde bychom měli začít naše pátrání po hmatatelném fyzickém zdroji této speciální vody? Musíme, jak mi jednou řekl můj dobrý přítel a alchymista, začít od začátku. Nit, která se neustále táhne všemi těmito popisy, je skutečnost, že Merkur je zrozen z nebeského zdroje. Tento zdroj je velmi přiléhavě nazýván chaosem, protože všechno zde má svůj počátek a konec, všechno se v tomto chaosu pohybuje, dýchá a existuje současně. Chaos alchymistů není chaosem, jak mu rozumí nezasvěcená osoba. V této dimenzi není žádný zmatek myšlení a formy. Namísto toho je v ní vlastně stáze. Nazýváme to chaos pouze proto, protože všechny věci jsou zde obsaženy, i když v nezjevné formě. V tomto ohledu je chaos alchymistů určitá fyzická substance. Tato látka je však tak nesmírně jemné podstaty, že lidská mysl není schopna vnímat ji v jejím pravém světle. Z jejího středu vyzařují paprsky energie, které sebou nesou semena veškerého stvoření. Tudíž chaos alchymistů je silou, nebo příhodněji řečeno, bytostí Boha.
Na počátku byl vesmír utvořen velkou explozí nebo slovem, které přineslo světlo. Podle mého není žádný rozdíl v tom, který z těchto scénářů člověk uzná za pravdivý. Nakonec je energie vnímána jako prvotní forma všeho stvoření. Všechno, co vnímáme jako hmatatelnou hmotu, ať jsou to skály, stromy, zvířata, ryby, lidé, planety, galaxie atd., nejsou nic více než ztuhlá hvězdná látka nebo, jak by řekl alchymista, kondenzovaný duch. Pro náš bezprostřední účel budeme považovat energii slunce a hvězd jako sílu, která vychází z Boha.
Ve své nejobecnější podobě je Merkur filosofů čistou energií, je chladný, všudypřítomný a nehybný. Tudíž v této formě je také neutrální. O skutečnosti, že Merkur je schopen pokroku od pohlavně neutrálního vyjádření k polárnímu a pohlavně specifickému vztahu, se v alchymii příliš nemluví. Pokud však máme brát původní alchymisty za slovo a věřit, že všechny věci pocházejí z Jediného, potom tato evoluční migrace musí být skutečností.
Nemůžeme více spatřit Merkur filosofů, když je ve svém nejelementárnějším stavu, stejně jako nemůžeme vidět mysteriózní substanci, nazývanou život, nebo foton, který vytváří světlo. Náš Merkur je numina za fenomény veškerého stvoření od jeho neskrytějšího záchvěvu až po jeho nemohutnější projevy. Síla je ve své existenci unitární. Nezná žádnou dualitu, čas, dokonce ani prostor. Nemá v sobě žádnou výšku, šířku, délku nebo váhu. Pro lidskou mysl v jejím normálním stavu vědomí je nepochopitelná a nepoznatelná. Přesto tato věc je, tak jako je slunce. Je to tato síla, která zde byla od nejstarších dnů, která existovala před vesmírem nebo dokonce před slovem.
Všechny věci mají být stejné - zdá se, že jsme se ocitli opět v bezvýchodném zmatku. Víme, že světelná energie slunce je zdrojem veškerého života, stejně tak universální Merkur. Ale jak by člověk měl být schopen zachytit, uchovat a užívat energii Slunce? Merkur je také popisován jako voda zde na Zemi. Jak sjednotíme dichotomii těchto výrazů? Pamatujme si vždy, že v přírodě je energie přeměnitelná z jednoho zdroje do druhého.
Síra
Symbol Síry nám ukazuje trojúhelník, reprezentující plamen nebo esenci ducha spojenou a vrozenou čtyřem stavům matérie.
Filosofové prohlašují, že Síra, i když je odlišná od jejich Merkura, je nicméně s Merkurem příbuzná a povstává ze stejného místa.
Fulcanelli o těchto dvou říká: ”V mytologii se nazývá Libethra a říká se, že je fontánou Magnésie. Nablízku je další zřídlo, nazývané Skála. Obě dvě vytékají z velké skály, formované jako ženská ňadra; zdá se, jako by voda vytékala z jejích dvou prsů. Teď víme, co staří autoři nazývali záležitostí zpracování naší Magnézie, a kapalina extrahovaná z této Magnézie je nazývána naším Mlékem panny.
Basilius Valentinus píše: “Tato voda byla vyextrahována z elementární
země hvězdami a ohněm, který je obsažen ve vzduchu. Pomocí koagulace se
stala hmatatelným principem. Tento hmatatelný princip v sobě uzavírá velké
množství převládající síry.”
Síra reprezentuje universálního Merkura v jeho mužském aspektu. Je
expansivní a pronikající. Je semenem vloženým do lůna, aby oplodnilo vejce.
Na Síru je pohlíženo jako na reprezentanta duše, vědomí a osvícení. Jen
díky činnosti Síry se mohou pozemské identifikátory zrodit. Věci jako jsou
vlastnosti substance, barvy, vůně a chutě jsou výsledkem působení Síry.
Ale kde máme hledat tuto solární Síru?
Představte si, že stojíte na útesu, který se vypíná vysoko nad hladinou jezera. Chodíte na toto místo každý den po celou dlouhou a studenou zimu. Stáli jste zde v mrazivém dešti a v mlze, abyste pozorovali síly přírody. Kolem vás vál studený vítr, jako kdyby se zlí duchové pokoušeli odradit vás od dalšího navracení se na toto místo. Byli jste zde, když padal sníh a ve vzduchu bylo zvláštní teplo. Stáli jste na tomto kamenitém útesu v naříkajícím větru, když padal sníh, v blizzardu, který se zařezával hluboko do vaší kůže jako ledové šípy. Přesto všechno jste si udrželi své přesvědčení a navštěvovali toto místo, abyste viděli přírodu při práci. Dlouhá zima nyní skončila, ale krajina kolem nevypadá příliš odlišně; stromy mají dosud holé větve a na zemi je jenom loňské spadané listí, mech a hnědá tráva. Ale něčím je tento den zvláštní. Je to první den jara. Ve vzduchu je lehký chlad. Sluneční paprsky se lehce opírají do vašich ramen a rozpoustějí z nich ztuhlost zimy. Vzhlížíte opět nahoru k bezmračnému nebi a uvědomujete si, jak se cítíte posíleni. Toto je právě chvíle, kdy si uvědomujete, že jste ponořeni do sluneční Síry. Právě toto světlo, které vám dovoluje vnímat nádherné azurové nebe a prázdné stíny na zemi, které se zdají lesknout se příslibem života, je Síra. Za krásných dnů jako je tento můžete opravdu cítit tento oheň života, jak prostupuje vaší bytostí.
Energie, nesená paprsky sluneční záře, která dopadá na naši planetu, je nabitá universální Sírou. Plyny a jemné vodní páry v naší atmosféře interagují s touto energií a jemně ji kondenzují v poněkud hmatatelné formě. Toto je “sidereální destilace makrokosmu”, o které mluví bratr Basilius. Jsou to tyto páry, které jsou “sidereálním horkým vlivem, který klesá z výšky do věcí, které jsou dole, se vzduchově-sirnými vlastnostmi, který na věci působí spirituálním a neviditelným vlivem s jistou silou a kvalitou”.
Člověk by si mohl myslit, že nejlepší čas pro sbírání této energie je pravé poledne, kdy je intenzita slunečních paprsků nejsilnější. To by mohla být pravda, kdyby nebylo toho, že v tomto čase je mimořádně nesnadné přimět tuto energii, aby se koncentrovala. Existují metody pro takovéto sbírání energie, vyžadují však velkou dávku laboratorní zručnosti. Substance, které touto metodou získáte, jsou navíc velmi nebezpečné a mohou při nesprávném užívání způsobit i smrt. Většina filosofů proto radí, abychom získávali tuto hvězdnou vodu v noci. Nebe by mělo být bez mraků, aby dovolilo čistý příjem světla hvězd. Volba matérie užité pro přitahování této vody má tu největší důležitost, protože právě ona určí, do které ze tří říší přírody bude vzniklá Síra patřit. Měli bychom také být velmi opatrní, aby magnet a voda nepřišly do kontaktu se zemí, jinak ztratí ohnivý náboj, který se snažíme získat.
K hledání mystické vody říká Fulcanelli v Tajemství katedrál: “Umělec
přišel dlouhou cestou; Mnohokrát špatně odbočil a putoval po pochybných
cestách, ale nakonec propuká v nadšení! Pramen živé vody tryská u jeho
nohou; bublavě vytéká z vykotlaného dubu.” Na jiném místě Fulcanelli říká
“...Není jako voda z oblaků, i když má stejný vzhled”. Ještě dále nám říká,
že při práci jde o “skutečný magnet, který k sobě přitahuje všechny nebeské
vlivy, Slunce, Měsíce a hvězd, aby je předal na Zemi.”
Sůl
Symbolem soli je kosmické vejce, které ukazuje dokonané umění stvoření. Spirituální je zde manifestováno tím, že dostává fyzický háv. Zde můžeme konečně vidět výsledek cirkulační akce “jak nahoře, tak dole”. V této substanci nacházíme separaci vod firmamentu (oblohy) a jejich fixaci.
Filosofové mluví o dvou vodách, které jsou prvotními příčinami stvoření. O obou těchto vodách se říká, že vznikají nebo že vytékají z chaosu Slunce. Nebo, jak učil Hermes, voda je získávána díky vlivu tepla na vlhkost. Obě tyto vody by mohly být nazývány Merkurem, i když jedné z nich se všeobecně říká Síra, aby byly lépe vystiženy její mužské kvality a atmosférické podmínky, které jsou pro její správné získávání nutné. Už jsme viděli, že jedna z těchto vod je vskutku kondenzovaným hvězdným svitem nebes, která obsahují sirný oheň. Ona druhá voda potom musí být universální substancí ve svém ženském aspektu.
O symbolu Soli se obvykle uvažuje jako o neutrální, ani pozitivní, ani negativní věci. Když se však zabýváme universálními kvalitami, zjistíme, že polarity a význam substance se trochu mění. Je to podobný rozdíl, jako mezi kvantovou mechanikou a klasickou fyzikou. Zákony platné v makroskopickém světě není možné aplikovat na částice, s nimiž pracuje kvantová mechanika. Každý, kdo trochu zná Kabalu, si uvědomí, že tato přiřazení neutrality a polarity dokonale odpovídají nejvyššímu (božskému) trojúhelníku. Dovolme opět přírodě, aby se stala naším průvodcem při pátrání po porozumění Jednoho, jež je mnohým. Pokračovali jsme po několik dalších dnů bez přerušení v našich každodenních návštěvách jezera. Když dnes vzhlédneme k obloze, uvidíme známý pohled v úplně jiném světle. Nadýchané bílé mraky, které vidíme se vznášet se ve vzduchu, vypadají opravdu nádherně. Pomalu si začínáme uvědomovat, že tyto mraky se zrodily ze vzájemného působení solární Síry a zemské atmosféry. Zde poprvé se nehmatatelná, neviditelná energie Slunce odívá do materiálního, i když průsvitného hávu. Jak se objevují další a další mraky, uvědomíme si, že se povaha ohně změnila. Už o ní nemůžeme uvažovat jako o expansivní zářivé síle, která je zachycena v těchto oblacích. Jak mraky zaplňují nebe, cítíme místo toho spoutanost a omezení sluneční Síry.
Můžeme si dobře představit, že ve dnech, jež tomuto dni předcházely, probíhal zde velmi jemný druh alchymické cirkulace. Paprsky Slunce vstupují do atmosféry Země a reagují s ní. Začíná vzrůstat teplo, což způsobuje, že se kondenzovaná voda na povrchu země začíná vypařovat. K nebi stoupá více vodních par, aby se mísily s kosmickými paprsky. Když přijde chladivý vliv noci, nejjemnější a éterické částečky vody zůstávají ve vzduchu a hustší části jsou přitahovány k zemi, kde budou později vyloučeny v podobě rosy. Pokud zůstanou zachovány správné teplotní podmínky, obloha se nasytí oplodněnými parami a nebe pokryjí těžké dešťové mraky. Právě nyní se nám připomíná symbol universální Soli. Zde najdeme neviditelný oheň Slunce oděný do éterického hávu. Když takto stojíme na břehu pozemského moře, uvědomujeme si, že ještě jeden, subtilnější oceán je nad našimi hlavami.
Voda, která padá při bouřce, je svou kvalitou daleko ženštější než voda získaná kondenzací hvězdného svitu. Tato voda v sobě také nese plamínek nebo jiskřičku života, tak jako žena v sobě nese vajíčko. Protože tato voda nepotřebuje žádný magnet, který by ji přitáhl z oblohy, nepatří do žádné z říší přírody. Z tohoto důvodu je nejlépe hledět na ni jako na ženskou entitu. Její určení závisí na tom, se kterou říší přírody přijde poprvé do styku. V praktické laboratorní rostlinné alchymii nechceme, aby tato volba byla svěřena rozmarům přírody. Stejně jako její protějšek, i tato voda musí být zachycena bez toho, aby se dostala do styku se zemí. Nejlépe je zachycovat ji do skleněných nebo plastikových nádob, aby bylo zaručeno, že si podrží svou plodnost. Také musí být zachycována tak, aby z nebe spadla přímo do nádoby. Stékání této vody po rostlinách, kamenech atd. je nežádoucí. Naše žena musí zůstat plodnou a panenskou.
V případě Síry jsme se nezajímali ani tak o množství, jako o kvalitu získané vody. Naše síra je užívána pro determinaci našeho universálního těla, kterého získáme nadbytečné množství deštěm.
Když alchymista ví jak získávat, kombinovat a připravovat tyto dvě vody, vlastní onu jedinou substanci, ze které úpravami vznikají všechny další formy. Z této jediné vody odvozujeme čtyři vyjádření stvoření známá jako alchymické elementy - Oheň, Voda, Vzduch a Země.
Dovolte mi říci, že moje pojetí tří principů se velmi liší od pojetí jiných moderních autorů, kteří se zabývají rostlinnou alchymií. V mnoha pojednáních jsou tyto tři principy uváděny jako alkohol pro Merkura, prchavé éterické oleje pro Síru a minerální rostlinné soli pro Sůl. Jejich reprezentace tří principů je správná, pokud se zabýváme spagyrickými ekvivalenty alchymických pojmů. Bohužel, to, že jsem začínal právě s těmito znalostmi a chtěl obdržet alchymické výsledky, mě přivedlo k mnoha letům zbytečné práce. Moje mysl se upnula k separaci těchto tří substancí místo k jejich vytváření pomocí umění.
Mezi přípravou spagyrických a alchymických produktů zeje široká propast. Ve spagyrii člověk nemusí nezbytně získávat jiskřičku života, aby dokončil svou práci. Separace, purifikace a rekombinace nositelů tří principů, které příroda vnějškově vyjevila v rostlině, je více než dostačující. Na konci obdržíte exaltovaný lék, nikoli však lék živý. V alchymii musí umělec v jistém bodě své práce zachytit onu jiskřičku nebo plamínek života pro další použití ve svém díle. Za tímto účelem jsem soustředil svůj popis těchto substancí na první zjevnou formu této jiskřičky, na alchymistovu hvězdnou vodu. Tímto způsobem může student použít tuto vodu, aby získal všechny další manifestace matérie, které požaduje. Je pravda, že jakmile člověk ví, co dělá, může tuto jiskřičku přidat i do produktů, zakoupených v obchodě. Avšak předtím, než začnete dělat takovéto umělecké kousky, je lépe začít od začátku. Touto cestou se alchymista učí rozumět svému umění. Potom je schopen v daleko kratším čase dosáhnout filosofičtější manipulace s elementy. Když zvládá toto, je alchymista schopen dát vzniknout daleko dokonalejšímu výrazu těchto tří principů, než může kdy příroda doufat, že vnějškově projeví, dokonce i kdyby pracovala na matérii po celé věky.
Na závěr této kapitoly bych si přál ještě jednou zdůraznit, že pracujeme s universálními, kosmickými kvalitami a ne s kvalitami běžného světa. Proto jsou polarity a fyzické projevy těchto tří substancí nesmírně odlišné od toho, jak jsou obvykle popisovány. Nesmíme zapomínat, že tak, jak se liší stupně hustoty v materiálním světě, tak se liší stupně subtilnosti ve světě duchovním. Nakonec, všechny věci jsou vytvářeny z ducha a opět se k němu vrátí. Aspirující alchymista by si měl uvědomit, že příroda postupně snižuje energii ducha, aby mohl nabýt hmotných vlastností. Proto budou tři principy mít v různých fázích evoluce znatelně různé polarity a formy.