Sešli jsme se před budovou Magickal Childe v New York City jednoho příjemného květnové odpoledne. Byli jsme tři. První z nás byl právě se prosazující herec, druhý mystik a student na kněze a ten poslední stále ještě hledal své místo v životě. Všichni jsme se zajímali o alchymii. Každý z nás studoval buď Alberta, Junga nebo Junia. Dohodli jsme se, že provedeme praktické laboratorní experimenty, abychom takto zjistili, jestli to, o čem jsme četli ve starých knihách, je pravda nebo výmysl. Hledající shromáždil spisy o alchymii, které zahrnovaly především díla, jež napsal Frater Albertus a publikace, které vydávala Paracelsus College a Paracelsus Research Society v Salt Lake City v Utahu. Všichni jsme věřili v platnost toho, co jsme zde četli. Při každé příležitosti jsme se navzájem přesvědčovali, že co jsme četli, je svatá pravda. Nikdo z nás to však opravdu nevěděl! Albertus byl mrtev, a pokud jsme věděli, nebyl nikde žádný jiný učitel.
Nicméně, měli jsme navzájem jeden druhého a také své spojené znalosti a zanícení pro věc. Byli jsme fascinováni zvláštní shodou okolností. Naše narozeniny následovaly po sobě v intervalu tří dnů. Herec se narodil 15. května, hledající 18. a mystik 21. května. Naše schůzka byla právě tři dny po mystikových narozeninách. Zcela jistě bylo určeno, abychom pracovali společně.
Během tří týdnů vypadl herec ze skupiny. On se ostatně příliš zajímal pouze o spirituální aspekty alchymie. Byl přesvědčen, že alchymická terminologie popisovala pouze procesy lidského podvědomí. Tak zůstal jen mystik a hledající. Společně začali s laboratorními pracemi; uklidili suterén domu, kde hledající bydlel, upravili jeho stěny vodovzdorným nátěrem a požádali Božskou Prozřetelnost, aby požehnala tomuto místu a jejich snažení. O tři měsíce později, když náklady začaly dosahovat bezmála tisíce dolarů, odpadl mystik. Stálé pozorování obsahu skleněných nádob, ve kterých jsme se pokoušeli vtáhnout životní sílu do předmětů, ho unavovalo. Tato práce byla příliš zdlouhavá, nudná a nákladná. Herec měl možná pravdu ve svém odhadu situace, když tvrdil, že všechno v alchymii je asi jen spirituální. Hledající přesvědčoval mystika, že přece to, co četli ve starých knihách a současných publikacích Paracelsovy koleje, musí být pravda. Nakonec, alchymie má přece dva aspekty, spirituální a praktickou část. Pokračujme ještě o něco dále v našich pokusech, naléhal hledající. Mystik to však neposlouchal, on už byl zaujat jiným učebním systémem.
Tak zůstal pouze hledající. V jeho mysli klíčila semena pochyb a obav, hrozíce, že se bez dohledu rozrostou jako pole pampelišek. Bál se kráčet po dlouhé cestě k vnitřní svatyni alchymie sám. Jistě ho na této cestě potkají nezdary; bude i potom někdy moci doufat v úspěch? Nebo jeho cesta skončí chmurně? Jestliže přijde nezdar, nebude to náhodou tím, že jeho bytost na to nestačí? Je dost čistý? Nebo se práce nedaří proto, že to bylo tak, jak říkali herec a mystik a alchymie je nakonec opravdu čistě duchovní věda? Hledající měl jenom sám sebe a svou neústupnou býkovskou osobnost. Bude to práce mého života, přísahal!
Byl sám, nebo se to alespoň zdálo na počátku. Pomalu se však stalo zřejmým, že byly síly, které vstoupily do hry hodně daleko z dosahu jeho vlivu. Když bylo potřeba sehnat nějakou starou knihu, kterou ostatní jen velmi těžce sháněli, jemu stačilo jen zvednout telefon a požádat o ni. V prvních třech letech práce v laboratoři postupovala pomalu, ne však práce na jeho osobnosti. Byl zasvěcen do léčitelského sytému. Laskavá kněžka mu pomohla zbavit se dotírající temné minulosti, která jej následovala skrze mnoho vtělení. Nakonec se setkal se svou Sorror Mystica a práce se před jeho zraky začala ohromně rozvíjet.
Předpokládám, že většina z toho zní jako výmysl, ale není tomu tak. Všechno, co zde bylo napsáno, je pravda a není to žádným způsobem okrášleno. O těchto zkušenostech by mohla být napsána zajímavá kniha, ale tato kniha má pojednávat o něčem jiném.
Mnoho let po mých prvních pokusných experimentech vyrobit jednoduchý spagyrický rostlinný výtažek zůstávám hledajícím. Nehledám už, jestli jsou zásady zapsané v alchymistických spisech pravdivé nebo ne. Jsou pravdivé, jak jsem si ověřil. Pokračuji v hledání nových obzorů, ke kterým mě alchymie může dovést. Vám dávám záznamy o tom, čeho jsem dosáhl, moje hledání však pokračuje. Přísahal jsem Božské Prozřetelnosti, že tak učiním, pokud někdy dosáhnu nějakého úspěchu na této královské cestě do Paláce Krále. Úspěchu bylo dosaženo, ale zásluha za něj přísluší Božské Prozřetelnosti a ne mé osobě.
Bylo to díky modlitbě a práci, že bylo sesláno světlo na operace, popisované starými mistry. Připouštím, mnohokrát nebylo to, co mi vyšlo, předpokládaným výsledkem. Vždy mi však byl dán klíč k jedněm z mnoha zamčených dveří a časem jsem porozuměl jazyku a výrazům starých alchymistů.
Tato kniha proto neobsahuje jen nově promíchané obsahy dřívějších knih
ani neukazuje historii alchymie. Je to kniha napsaná na základě osobních
zkušeností a lekcí, jichž se mi dostalo v oněch tichých a klidných chvílích
meditace v laboratoři. Tato kniha jde dál než knihy, ze kterých jsem se
učil já, protože ukazuje kompletní rostlinné procesy jasným a přesným způsobem.
Je pravda, že zbývá ještě něco přemýšlení, které musíte provést na vaší
straně, ale opravdu to stojí za trochu napínání mozku.
Na závěr mi dovolte říci, že je pravda, když Hermes Trismegistos píše:
“To, co je dole, je stejné jako to, co je nahoře a to, co je nahoře,
je stejné jako to, co je dole, aby bylo dosaženo zázraku jedné věci”.
Procesy při práci v rostlinném světě se přesně shodují s tím, co je napsáno ve starých knihách o minerálním díle. Jsou provázeny stejnými jevy, jaké tyto knihy popisují; můžete to vidět na vlastní oči, ve vlastních rukách. Substance jako Mléko Panny nebo Lep Orla, červenou rtuť a Bílou rtuť. Jak říká Cockren, “filosoficky připravené tělo bude pít tyto dvě Rtuti a nakyne jako těsto”. Tato kniha a obrázky, které v ní jsou, mají pro vás v zásobě mnoho překvapení. Proto prosím Ora, Lege, et Labora! (Čtěte, Modlete se a Pracujte!).